Lubomír Průcha se narodil v roce 1933 a zemřel 17. 12. 2024.

Původem byl z Prahy, kde žil dlouhá desetiletí. V roce 1949 vystudoval na arcibiskupském gymnáziu v Dejvicích teologii, pak dělal obchodní školu. Byl také skaut a po jeho zrušení nastoupil do Svazu české mládeže.

Aby se vyhnul vojně, dostal na výběr: Buď půjde do Kladna do hutí jako pomocný dělník, nebo studovat vojenskou vysokou školu. Rozhodl se pro vojenskou akademii. Sloužil jako poručík u mechanizovaného pluku v Čáslavi, pět let 
u muničního skladu v Dobříši a taky v Praze. Do civilu se dostal jakousi kličkou v roce 1960 a pak zakotvil na Staroměstském náměstí v prodejně knih, kde sídlilo generální zastoupení Československého filmového a divadelního ústavu a kde prodával divadelní hry. Zde poznal spoustu herců, s mnohými se spřítelil. Byl vedoucím prodejny knih. Tady vydržel do důchodu. Nebyl jediný den, kdy nepracoval. Když šel do důchodu, přihlásili se Američané, aby pro ně pracoval. Jezdil po republice a nabízel jejich knížky. Američané chtěli z pana Průchy udělat vedoucího odboru. On však skončil, protože nechtěl mít podřízené.

Pomalu se blížila další životní štace – Třeboň. Město moc neznal, jen jeho dcera hrávala za dorostenky házenou, v Třeboni mívala děvčata soustředění a on se na dceru jezdil dívat. Nakonec se mu zde zalíbilo, zakotvil tu a začal provádět na zámku jako petr Vok z Rožmberku a na zámku Hluboká nad Vltavou jako kníže Adolf. Pan Průcha začal intenzivně studovat historii zámku Třeboň a města. Velmi ho uspokojovalo, že ho lidé znají a že ho mají rádi. Jeho prohlídky byly většinou vyprodané. Svým šarmem a rolí Petra Voka na zámku v Třeboni a dalších míst si podmanil mnoho návštěvníků. Vypadal jako Petr Vok, oblečený byl jako Petr Vok a dokonce hovořil jako by to byl Petr Vok...

Od roku 1998 do roku 2011 žil v Domaníně a mnohokrát se zde zapojil do společenského dění. Podílel se např. na každoroční akci Putování za Černou paní. Lubomír Průcha byl u zrodu myšlenky, aby ve znaku obce Domanín byly znaky historicky nejvýznamnějších vlastníků pozemků v Domaníně – Rožmberků a Schwarzenberků.

Oženil se čtyřikrát, naposledy při oslavě svých 80. narozenin. Svoji poslední manželku Evu poznal netradičně. Lubomír Průcha totiž vykládal karty. Manželku potkal v lázních náhodou. Dostal vykládací karty ze 16. století, kde každá karta má pět významů. V kavárně k němu tehdy přisedla dáma a požádala mě o vyložení karet. Byla vdovou a měla přítele, se kterým to nebylo ono. Popsal jí, jaký je a že ji "oblbuje". Za dva týdny mu oznámila, že měl pravdu. Pak se začali setkávat a skončilo to svatbou...

Jeho život byl plný dobrodružství a v jeho očích vždy zářila pozitivní jiskra.

Čest jeho památce a stopě, kterou za sebou tady u nás v Domaníně navždy zanechal.

 

Zdroje:

• Pražský deník
• Domanínský zpravodaj č. 2/2025, Lubomír Průcha alias Petr Vok, autor Zdeněk Neumann