Objekt myslivny č. p. 56 sice není zapsaný jako nemovitá kulturní památka, jeho význam a historie jsou však bezesporné.

Obci Domanín patřily poměrně rozsáhlé obecní lesy. V roce 1859 bylo rozhodnuto o jejich poměrném rozdělení mezi všechny obyvatele Domanína. Lesy, patřící k  třeboňskému panství v okolí Domanína byly od 19. století spravovány v rámci Zámeckého revíru. V roce 1872 byl v obci postaven péčí Schwarzenbergů tzv. "knížecí lesní dům" z kamene a specielně vypálených cihel, které se souběžně používaly ke stavbě Schwarzenberské hrobky. Tento dům sloužil jako klášter pro jeptišky, které si z Anglie přivezla kněžna Eleonora. Těm také připadly okolní pozemky a např. Panenský rybník. Po smrti kněžny Eleonory roku 1872 ztratily řádové sestry ochrannou ruku a rozhodly se  přesídlit do Prahy. Požádaly rychtáře Domanína aby jim na cestu obstaral povozy výměnou za veškerý svůj nemovitý majetek. Domanínský rychtář svolal konšele, kteří dlouho tehdy rokovali, až se konečně usnesli: "Nepojedou, časy jsou zlé, kdož ví, zda bychom tam i zpět v pořádku dojeli." Nato rychtář dodal: "Panny odjedou tak či tak, ale pozemky a stavby s sebou nevezmou - ty budou naše.“

Do Prahy jeptišky nechal na jejich úpěnlivou žádost odvést pod náležitou ochranou purkmistr města Třeboně. Za odměnu dostal všechno to, co sestry slíbily domanínským. Dnes už je všechno jinak a vše se vrátilo po dlouhých časech zpět do obce.

Knížecí lesní dům -  dnes Myslivna č.p. 56 byl postaven ve vzácné kombi­naci cihel a dřeva nápadně připomínající styl anglického venkovského sídla. V roce 1923, na základě tehdejší pozemkové reformy, přejímá třeboňské Schwarzenberské panství stát. Dodatečná výstavba služebny Státních lesů kupodivu nijak nenarušila anglikánský ráz této vzácné stavby a dodnes působí celistvým dojmem. Noví soukromí majitelé pak objekt citlivě zrekonstruovali k trvalému bydlení. V současné době je objekt nevyužívaný.

Zdroje

• Informační cedule umístěné po katastrálním území obce